První zmínky o obci
Podle způsobu rozložení polí a stavení by bylo možné vznik obce datovat do druhé vlny kolonizace německými osadníky z Horního Saska na přelomu 13. a 14. století. Název obce vznikl nejspíše ze staročeského slova „líše“, tzn. liščí mládě. Nejstarší doložený tvar Lýšovec, zmiňovaný v první písemné zmínce roku 1406, znamenal Líšúv dvůr. V listinách z roku 1500 je uvedena Lajšovka, 1542, 1588 a 1616 Lejšovka, 1636 Lejšovice, 1651 a 1654 Lejšovka. V dalších letech se již název neměnil a ustálil se na tvaru Lejšovka.
Historie do 19. století
První známým majitelem vsi byl v roce 1406 Hynek z Dubé též z Náchoda, Adršpachu a Červené hory. V roce 1500 Petr Adršpach z Dubé, pravnuk Hynka z Dubé, prodal ves Trčkům z Lípy a ta se stala součástí smiřického panství. To v roce 1636 připadlo Gallasům. Po nich nastoupili roku 1685 Šternberkové a Paarové. Od roku 1770 vlastnila smiřické panství císařská komora.
Na jižním okraji katastru obce Lejšovky se nalézá les Kalthouz. V něm se nacházejí zbytky historické vodní tvrze možná z 2. poloviny 13. století.
V těsném sousedství lesa se rozkládala ves Předboří vypálená v pravděpodobně roku 1424 husitskými vojsky.
Po třicetileté válce nezůstal v obci nikdo z původních asi 80 obyvatel. Vesnice byla nově dosídlena 11 manželskými páry.
V roce 1773 hospodařilo v obci 6 sedláků, 8 chalupníků a 9 domkářů.
Obec byla svědkem bojů mezi Marií Terezií a Fridrichem II. (1745), zúčastnila se selských bouří roku 1775 a nedaleko obce se přehnala válka v roce 1866.
19. století až do součastnosti
Před ní pracoval lejšovský lid ještě na stavbě pevnosti Josefov. V první světové válce se účastnila většina mužů obce. V legiích z nich bojovalo sedm mužů: Josef Hejcman nar.1895 krejčí, Josef Hejcman nar. 1898, Václav Jandík nar. 1885 učitel, Václav Jandík nar.1894 dělník, Václav Košťál nar. 1884 zedník, Josef Volák nar. 1892 zedník, František Vrabec nar.1882 rolník.
Za nacistické okupace byli dva občané z Lejšovky chyceni na útěku přes hranice a vězněni, jednomu se podařilo uprchnout a do osvobození se skrýval. Byl to Josef Štěpán. Druhý(Jaroslav Hastrdlo) se vrátil z koncentračního tábora v Dachau roku 1945. V Lejšovce se vždy věnovala většina obyvatel zemědělství. Přitom si v období mezi oběma světovými válkami mnoho drobných zemědělců přivydělávalo různými řemesly nebo jako nekvalifikovaní dělníci, nejvíce ve stavebnictví, zvláště v letech 1918 až 1930.
Tou dobou bylo v obci dvacet zedníků. Dne 23. 8. 1889 byl v Lejšovce při velikém parnu oheň; vyhořela čísla popisná 15 – J. Hlušička, 16 – A. Cejnarová, 14 – K. Hlava, 27 – J. Samek, 38 – J. Fabián, 26 – M. Jandíková .Na konci roku při sčítání lidu žilo v obci 319 obyvatel. Roku 1895 byl založen Sbor dobrovolných hasičů. 1899 proběhlo sčítání lidu: 148 mužů, 152 žen, mimo obec 23, celkem 323 obyvatel; narodilo se 58 dětí, zemřelo 60 lidí. Dne 29. června 1902 proběhl v Lejšovce sjezd sborů dobrovolných hasičů, kterého se účastnilo 14 sborů. V roce 1910 byly počty při sčítání obyvatelstva následující: 171 mužů, 164 žen, dohromady 335 lidí .